Jizní Cechy [antikvár]

Milý ètenáfí, dovol mi malé pàiznání. Jsem celý ¾ivot vdèèný za to, ¾e jsem se narodil v ji¾ních Èechách. Pàipou¹tím, ¾e ka¾dý kus na¹i krásné zemé má nesmírné púvaby pro toho, kdo se tam narodil, a proto bych nechtél ani slovíèkem nikomu ublí¾it a tvrdit, ¾e ji¾ní Èechy jsou stàedem svéta. Urèité v¹ak jsou stàedem mé lásky. Pro¹el jsem s nimi kus ¾ivota, dá se àíci, ¾e od dfevákú a bídy chudého venkovského èlovèka a¾ po slavné dny kvétna roku 1945.A pak jsme spolu pro¾ili boj o zem, o ka¾dou mez, a¾ po zakládání jednotných zemédèl-ských dru¾stev, a¾ po onu nepàedstavitelnou proménu tohoto kusu zemé a du¹e lidí, která s sebou strhla celou jednu generaci a zrodila ïal¹í, pro ni¾ je i poslední ètvrtstoletí dalekou minulostí.Nèco je nám v¹em spoleèné. Láska ke kraji a úcta k jeho velké histórii. Vím, ¾e rada obdivovatelu ji¾ních Èech roste úmèraè s ka¾dým náv¹tévníkem a ¾e ka¾dý, kdo do nich jednou zavítal, rád se sem vrací.Jaké je to vlastné kouzlo, které púsobí a¾ k zamilování? Jsou to jenom vody? Nebo snad pahorkatiny a hory s hlubokými lesy? Jsou to vesnice, které vypochodovaly jako hejna bílých husí do kraje? Jsou to odkazy minulosti plné velkých husitských ideálú, 6 stavby, k nim¾ ruce na¹ich dèdu sná¹ely kámen po kameni, aby hlásky hrad ú, zdi tvrzí a pruèelí zámku vy¹perkovaly kraj? Ten kraj, který je stejné nejkrásnéj¹í z hráze rybníka, z polní cesty nebo z remízku, odkud se do v¹ech stran rozhlédne¹ jako po nazlátlé o¹atce plné lidových jídel, vý¹ivek, staveb, pisni i pofekadel.Ne, nevyjmenuji v¹echno, èím ji¾ní Èechy voní, èím zpívají, èím chváli ¾ivot, ba ani nevypovím, èím teskní blatské mihy a marné budu vzpomínat slov a obrazu, v nich¾ je zakleta i zajíkavé zamlèena du¹e kraje.To u¾ bylo umélcú, z nich¾ jedni lyrickým ladéním svých ver¹ú, jiní obrazem èi hudbou vyjádàili svúj obdiv v àetéz chvál - a pàece v¾dy znovu najde divák neèekané panoráma, poslucháè ve zvuku vln rybníka a v ¹evelu rákosí zaslechne poézii, kterou krajina sdélila jenom jemu.