Praha [antikvár]

VZDY JEN NA SHLEDANOUPraho, otdcím té v svych prstech jako ametyst. Vítézslav Nezval: Prazsky chodec.Od jihu pritéká reka. Její jméno je Vltava. Pfitéká z dálky a hloubky ceské krajiny a na kouzelnych zrcadlech svych vln prinásí Praze její spanilost. Praha padá do jejích zrcadel jako svétlo do objektivu a reka unásí její obraz v nárucí svého tajemného plynutí. Pod mélnic-kou skálou, kde se Vltava vlévá do Labe, odevzdává obraz Prahy vodám sméhíjícím k móri. A daleké more, obrovské oko v ocní jamce zemé, kolébá její obraz jako pohádkovou locl.Kdyz se Vltava prvné dotkne vysehradské skály, zazní harfa a rty Prahy se teple pootevíou k néznému polibku na uvítanou. Nejenom harfa je ukryta ve vysehradské skále a nejenom Bedrich Smetana uslysel její azurovy motiv. Je v ní ukryto i legendární tajemství vésteckého ohné knézny Libuse, ohné, ktery ozáril tmavé a hluboké oci déjin, kdykoli se zahledély do jeho vécného planutí. Dávno píedtím, nez byl postaven první dűm a první práh prvního prazského domu, dávno píedtím, nez první obyvatel Prahy vydechl první slovo lásky do ovzdusí, které se mélo stát trvalou nebeskou stíechou hlavního mésta, dávno píed zázrakem, z néhoz se rodí srdce a duse budoucího mésta, nasla vznesená knézna slova, na jejichz zulové prostoté je Praha postavena a stojí dodnes - vidím mésto veliké, jehoz sláva hvézd se dotyká . . .Noc co noc padají hvézdy az na dno Vltavy. Noc co noc a den co den dotykají se hroty prazskych vézí zlatavého típytu letících hvézd. Salbé a klamu slávy vsak ve svych déjinách mésto nikdy nepodlehlo. Dotykání hvézd" stavélo na své lidské jistoté a na díle clovéka. Pod jeho rukama, casto zkrvavenyma v práci na její stavbé nebo v boji píi její obrané, rostla Praha jako rosté stolistá rűze pod peclivyma rukama svého zahradníka. A po vsechen cas, ktery Praha potrebovala, aby se stala perlou uzavíenou v srdci Evropy, ustavicné plyne reka Vltava. Po mostech, jako struny napjatych prés houslové télo íeky, jdou lidé za svym 5