Praha [antikvár]

Kdyz dal norimbersky lékar Hartmann Schedel vytisk-nout pod titulem Liber chronicarum svűj pokus o sepsá-ní déjin svéta, psal se rok 1493. Déle nez text zachovalo knize vyznam dva tisíce drevorytű vytvorenych v dílné norimberského malífe a rytce Miehaela Wohlgemuta, ne-bof k mnoha z nich se dodnes historikové vdécné vracejí jako k dúlezitému svédectví o tehdejsí podobé evrop-skych mést. Nechybí mezi nimi ani pohled na Prahu, stá-le povazovany za nejstarsí vyobrazení mésta. Ve srovná-ní s nékterymi jinytni obrázky v Schedelové knize pűsobí tato rytina sehematicky a tézkopádné, jako by se její au-tor nedokázal vyporádat s kompromisem mezi realitou zobrazovaného mésta a renesanéní stylizaeí krajiny; nic-méné, v nadneseném zreteli k Hradu, k rece s mostem i k prevaze kostelníeh vézí v koneentrovaném osídlení pri fece, zdűraznoval uz tento první pohled na Prahu do-minanty, které malin, rytci i fotografové respektují i dnes. Aékoliv za necelych pét staletí, která uplynula od vydání Schedelova foliantu, prosla Praha dalekosáhlymi proménami rozrostla se do vsech stran a obétovala poklidné rysy starobylého mésta modernímu zivotnímu ruehu vytvarné dominanty jejího historického jádra zústávají stejné a neprestávají pfipomínat tésné sepétí no-vodobé metropole s její tisíciletou minulostí. Na pocátku slavné historie mésta byl Hrad. Nékdy po ro-ee 880 jej zalozili na ostrohu nad Vltavou Premyslovci a vzápétí jej povysili na vyehozí bod svého úsilí o vytvo-rení ceského státu. A protoze Hrad stál v samém srdei Ceeh na krizovatce dűlezitych cest, vytvorila si zde pre-myslovská knízata trvalé sídlo a postupem doby mu pri-íkla i místo ve státní a dynastické tradiei. S rústem vv-znamu Hradu rozrústalo se i podhradí s jizní hranicí predureenou Vysehradem, zalozenym rovnéz Premyslovci v desátém století. Uz v prűbéhu století následujíeího se zaealo tézisté osídlení pfesouvat postupné na pravy vltav-sky breh, kde pred koneem století vzniklo nővé trzisté. Existencní závislost podhradního osídlení na Hradu byla stále stejné silná, ale pocínaje trzistem, kolem néhoz se soustrecFovala hospodárská éinnost obyvatelstva, si podhradí vytvárelo vlastní zivotní jistoty. Zacínala tak epocha románské Prahy, charakterizovaná navenek nékolika desítkami románskych drobnyeh kostelíkű a po poloviné dvanáctého století i nákladnymi kamennymi domy a sta-bilní uliení siti. Podhradí se stále jesté rozrüstalo zivelné,ale rozsahem obydlené plochy, usporádáním osídlení i velkou cinorodostí se zaéalo podobat stredovékému méstu.Po roee 1230 byla eást osídlení na pravém brehu Vltavy obehnána mohutnou hradební zdí s príkopem a obranny-mi vézemi, a vzniklo tak, jako první z prazsk^ch mést, Staré Mésto. Priblizné o ctvrt století pozdéji zalozili kolo-nisté povolaní z ciziny králem Pfemyslem II. na levém vl-tavském bfehu Menüi Mésto prazské. Ve vyvoji podhradí se tak dovrsila epochální preména, kterou doprovázel ústup románského slohu pred agresívní gotikou. Méstské komunity vtiskly osídlení uvnitr hradeb pevny rád, us-mérnující jeho dalsí vnéjsí i vnitrní vyvoj a ovlivnující i osady pred hradbami. Praha tézila stále z prosperity za-bezpecované nároky rezidence a navíc jí prináSely bez-prostrední prospéch i vsechny prűvodní jevy ceského rozmachu tfináctého století. Mocenské ambice posled-níeh Premyslovcú posunuly jejieh sídelní mésto do stfe-du evropského politického déní, bohatství ceskyeh stríbr-nych dolú nabídlo Praze úlohu velkého sménárniekého centra, spolecenská ctizádost premyslovského dvora jí zajistila véhlas v kruzích evropské feudality. Pocet oby-vatel obou prazskych mést rosti a na zbytcích románského púdorysu zacala vyrüstat sevrenéjsí zástavba gotická. Na pocátku ctrnáctého století Praha prevysovala ostatní ceská mésta v kazdém sméru a méla reálné vyhlídky na to, aby se povznesla mezi evropská velkomésta. Tyto ambice se naplnily beze zbytku, kdyz císar Karel IV. zacal z Prahy budovat svou reprezentacní rezidenci. Karel IV. podnítil ve mésté nebyvalou vlnu prosperity a zakladatelské horecky. Za jeho vlády se Praha stala nej-vétsím méstem ve strední Evropé s arcibiskupstvím a univerzitou a jedním z nejdűlezitéjsích politickych a in-telektuálních center soudobé Evropy. Imponovala svymi církevními i svétsk^mi architekturami i obrovskymi spo-trebními nároky a církevní hodnostán se opájeli vidinou, ze jí císar proméní v jakysi Rím severu. Plochu mésta císar rozsíril zalozením na svou dobu obrovitého Nového Mésta v dosavadním staroméstském predpolí a priélené-ním Újezda a petrínského úbocí k Maié Strané. Jeho zá-sluhou se ve vyvoji Prahy poprvé prosadily cílevédomé urbanistické záméry. Císar vsemozné podporoval rűst ekonomického potenciálú mésta, a predevSím neprestá-val podnécovat stavební éinnost. Do staveb a prestaveb9