Praha [antikvár]

yejdëte do Prahy s obavou, ze budete navzdy, ach navzdy zasazeni sipem nostalgie a zbytek zivota protrpite steskem po tom kamenném Ivu, po té mramorové holu-bici, rozpínající krídla nad jehelnickem kominu a vëzi uprostred Evropy. Vejdëte do Prahy, jako se vcházi do kabinetu kuriozit, se zvédavosti i lehkou Ihostejnosti, pripra-veni na vsechno, na zázrak i na zklamání, na vznesenost i na bidu. Vejdëte do Prahy jako do sklenëného tëzitka, v kterém snëzi, jako do betléma, za jéhoz okny z celofánu bliká vëcné svëtylko, tajemstvi vzrusujici fantazii ditëte. Vejdëte do Prahy, do té zá-ludné smënarny osudu a udëlu, kvuli které Apollinaire zapomnël na Pariz, Mozart na Viden a Tycho Brahe na Kodan, do té nevypocitatelné pasti, která jednoho propusti, aie jiného zajme, aby ho mohla tryznit, aby ho mohla tisknout jak olivu, která také vyda olej, az kdyz jsou srouby lisu uta-zeny nadoraz. Vejdëte do Prahy jako do klenotnice, jejiz zamek zustal nedopa-trenim odemëen a nikdo uz nenajde klic. Vejdëte do Prahy jako do obriho amfiteâtru, jehoz zadni sedadla a mista k stáni zaru- \ri r sta prvohorni pfeslickovy les, zatimco uprostred, na rynku Staromëstském i Vâ-clavském, komedianti vsech narodnosti i epoch prehrávají stale stejné tri-ky, stále stejnou hru o lid-ském pachtëni. Vejdëte do Prahy s ocima privfenyma, oslnëni vnitrním svëtlem, a nechte se okouzlit naho-dilym setkáním barokního chrámu, synagogy a pivni-ce, setkáním, které nemá obdobu nikde v této galaxii. Vejdéte do Prahy Královskou cestou, abyste na konci byli korunováni véneckem z kvítí, majestátem princezny Pam-pelisky. Vejdéte do Prahy za casného letniho rána, kdy na nebi v mofi modfi bledne stfípek mésíce, ulice jsou liduprázdné a dlazba vihká jako téla milencú po sladkém zápase. Vejdéte do Prahy za soumraku, kdyz z krvavého slunce vytéká sfáva, kdyz se okna i stfechy naposledy zalesknou, nez je zavalí tma. Vznosné klenby gotiky i pane-lové skelety svítí stejnou bélobou, stejná oblaka nad nimi letí v zbésilém, zrychleném tempu a srdce sevfe stesk. Vejdéte do Prahy po hmatu, dotykejte se po staletí dotyka-nych klik, zábradlí, nározí a zdí, mosazi, kamene, omítky. Mésto se dává vsanc bez zá-bran, bez studu, odhazuje své kostymy jeden za druhym, az pred vámi stojí vábivé nahé. Nie netají, se stejnou nedbalostí vystavuje na odiv drahokam i cetku, hrad i pa-vlac, pychu i pád. Vejdéte do Prahy smífeni s tím, ze ji nikdy doopravdy nepoznáte a nikdy se do ni nevrátíte, pokazdé bude jiná, oddaná i nevérná, proménlivá ve svych náladách jak zena, která je vám osudem. Nevéfte jí nie, co fekne nebo vykouzlí. Na-hlízejte brutálné do její intimity, do pasází, prújezdü, dvorú, podchodú, do zastrce-nych zákoutí, nahlízejte za kulisy, jako byste se ocitli na jevisti uprostfed opery a hle-dali, kde nechal tesaf díru. Vejdéte do Prahy jako do vzpomínky, do snu, v némz cas neplyne. Nie není nemozné, rudoifínsky lancknecht natfásá péro na klobouku a roz-mlouvá se skinheadem, svym právoplatnym dédicem. Praha páchne vünémi a voní zá-