Praha [antikvár]

< 3. KAREL SKRÉTA, 1)11)0 A AENEAS, DETAILKdyz dal norimbersky lékar Hartmann Schedel vytisk-nout pod titulem Liber chronicarum svüj pokus o sepsá-ní déjin svéta, psal se rok 1493. Déle nez texl zachovalo knize vyznam dva tisíce drevorytú vytvorenych v dílné norimberského malíre a rytce Michaela Wohlgemuta, ne-bof k mnoha z nich se dodnes historikové vdécné vracejí jako k dűlezitému svédectví o tehdejsí podobé evrop-skych mést. Nechybí mezi nimi ani pohled na Prahu, stá-le povazovany za nejstarsí vyobrazení mésta. Ve srovná-ní s nékterymi jinymi obrázky v Schedelové knize pűsobí lato rytina schematicky a tézkopádné, jako by se její autor nedokázal vyporádat s kompromisem mezi realitou zobrazovaného mésta a renesancní stylizací krajiny; nic-méné, v nadneseném zreteli k Hradu, k rece s mostem i k prevaze kostelních vézí v koncentrovaném osídlení pri rece, zdúraznoval uz tentó první pohled na Prahu do-minanty, které malíri, rytci i fotografové respektují i dnes. Ackoliv za necelych pét staletí, která uplynula od vydání Schedelova foliantu, prosla Praha dalekosáhlymi proménami rozrostla se do vsech stran a obétovala poklidné rysy starobylého mésta modernímu zivotnímu ruchu vytvarné dominanty jejího historiekého jádra züstávají stejné a neprestávají pripomínat tésné sepétí no-vodobé metropole s její tisíciletou minulostí. Na pocátku slavné historie mésta byl Hrad. Nékdy po roce 880 jej zalozili na ostrohu nad Vltavou Pfemyslovci a vzápétí jej povysili na vychozí bod svého úsilí o vytvo-rení ceského státu. A protoze Hrad stál v samém srdci Cech na krizovatce dűlezitych cest, vytvorila si zde pre-myslovská knízata trvalé sídlo a postupem doby mu pfi-rkla i misto ve státní a dynastické tradici. S rustem vy-znamu Hradu rozrüstalo se i podhradí s jizní hranicí predurcenou Vysehradem, zalozenym rovnéz Pfemyslovci v desátém století. Uz v prűbéhu století následujícího se zacalo tézi§té osídlení presouvat postupné na pravy vltav-sky breh, kde pred koncem století vzniklo nové trzisté. Existencní závislost podhradního osídlení na Hradu byla stále stejné silná, ale pocínaje trzistém, kolem néhoz se soustfed'ovala hospodárská cinnost obyvatelstva, si podhradí vytvárelo vlastní zivotní jistoty. Zacínala tak epocha románské Prahy, charakterizovaná navenek nékolika desítkami románskych drobnych kostelíkű a po poloviné dvanáctého století i nákladnymi kamennyini domy a sta-bilní ulicní siti. Podhradí se stále jesté rozrüstalo zivelné,