Praha [antikvár]

VA§E PRAHAM.Lnozí 2 vás se narodili v Praze. V tésnych ulickách Maié Strany, pod dyma-jícími komíny Smíchova nebo Vysocan, v strmém, proletáfském Betlému Zizkova nebo v nou-zovych baráccích zapadlé Michle. V jinych dobách, nezlijenaiea vaáe. Jiní z vás pfijelí do Prahy jen na nékolik dní. Vz jako vojáci. Na pfehlidce vás pozdravil praísky lid a véze Hradu hledély z dálky na vás hrdy pochod pfed presidentem republiky. Néktefí z vás Prahu je§té nevidéli.Vám vsem je urcena tato pfeslicná obrázková knízka.Velky umélec a milovník prazské krásy, Karel Plicka, vytvofil ji usilovnou prací dlouhycli mésícű a let. Vysla po prvé v roce 1940 o smutnych válecnych vánocích, kdy prazské ovzdusí, tak obdivované básníky a malífi, zneci^íovala pfítomnost okupantova. V dobé, kdy tato kniha vznikala, pofádali vSak vlastenectí vytvarníci v pavilonu Mánesu" na vltavském bfehu vzdorovi-tou vystavu. Nazvali ji Tváfí Prahy" a dokazovali pfátelúm i nepfátelűm, ze je to mésto naSe, které nám cizák múze znicit, ale ze srdce nám je nevytrhne.Tato vystava byla stejnou demonstrací, stejnym v^azem odporu a hnévu, jako soubor Plickovych fotografii. V téch ztracenych letech naseho zivota vycházely i jiné knihy o Praze. Ocima lásky" se na ni dívaU básníci a spisova-telé a vyznávali svou víru v její svétlé pfísti a iictu k její slavné minulosti. Obrazy, vystavy, ver§e a kniliy prózy byly zbranétui národa, ne svou vinou odzbrojeného a pokofeného. To nejdrazsí a nejkrásnéjii, co jsme méli, nám vetfelec bral a poplival. Bezbrannyma rukama jsme mu koifist trhali z pesti a vraceli svou Prahu svému lidu.Vzpomínám na tyto doby, abych ukázal, jak jsme bojovali o své mésto a o du§i svého lidu. A lid nám porozumél a sel s námi. Az do vítézství.Uz nejsme bezbranní, to víte! Uz nebudeme zpívat, ze Prahu nikomu nedáme a radéji ji zbou-ráme! My ji uz sami nezbouráme a nikomu jinému nedovolíme, aby ji boural. Prahu, Vécnou stráz", stfezíte vy, vojáci ceskoslovenského lidu!Dívejte se pozorné na Plickovy fotografie! Poznáte, ze toto mésto, jako celá nase zemé, je prírodou i Hdskou prací ztvárnéno v klenot. Není krásnéjSiho pohleduz letadla, letci mezi vámi to védi, nezli na Prahu. Podobá se kamennému sperku, lezícímu na zeleném hedvábí polí a luk. Je dílem rukou pilnych, tvürcích a zkusenych, láskyplnych a moudrych, které vyuzily kazdého chlu-mu a úvalu, kazdého zákrutu libezné feky, aby pfírodu zvládly a stvofüy spanilá Udská sídliSté.Slavny sovétsky spisovatel Ilja Erenburg, ktery na svych cestách poznal cely svét, fíká: Po-hled na panorama Prahy je krásny pod sluncem, v mlze, v desti i pod snéhem. Praha má ovzduSí malífské. Proto ji tak rádi malífi zpodobnuji."Praha nelezí na royiné. Rozklenula se po návrsích, seskupenych kolem malebného ohbí feky. Její rozsumnéné vody omyvají bfehy zelenych ostrovü. Mosty pfepásaly feku a nejkrásnéjSí z nich, ojedinély na svété, je most Karlúv. Du§e Prahy má tvofivou a pfetváfivou sílu. Toto mésto stavéla staletí a kazdé ji doplnovalo a krá§lilo svym zpűsobem a slohem. Praha je román-ská, gotická, renesancní, barokní, klasicistická, empirová, Izirenesancní a secesní, kubistická a konstruktivistická. Umélci a neumélci tu pracovali podle svého vkusu i nevkusu. Ale mésto bylo silnéjgí nez oni. Pfemohlo je a stavélo samo. Stmelilo gotiku s barokem a jagelonskou kfeh-