Praha Zasnená [antikvár]

Vítdm te, poutníce!Odkud jsi prijel? Ze severa ci z jihu, ze západu ci vychodu? Ai odkudkoliv, je na case, abys do kouta predsíné postavil kufr s pestrymi nálepkami, abys vytrepal z obuvi své prach pousté, abys ulozil do skríné tropickou helmu. Postav do kouta pokoje húl, která má mnoho vrubü a dotkla se mnoha kamenú na tvych cestách. Uloz do vitrinky památky z cest a do alba fotografíe, nad nimiz jednou budes ve smutku rozjímat, otevri okno a vpusí do pokoje vlahy prazsky vecer.Jsi doma, poutníce, a takovy vecer jsi nenasel po celém svété. Ale co tedy jsi vyjel hledat? Stojís u okna a premyslís. Vidél jsem nékde takovy vecer? Vidél jsem tak krásné zvlnéné prejzové strechy ? Vidél jsem zákoutí plná takového hlubokého klidu a kouzla? Vidél jsem nékde takovou feku? Vzpomínám na tebe, Moskvo, s láskou v srdci, ale na tvych sirokych trídách se mi zastesklo po prazskych ulickách. Vzpomínám na tebe, Parízi, ale i v tvych starobylych zákoutích u chrámu Notre-Dame jsem myslil na Nerudovu ulici, jdoucí strmé k Hradu. Vzpomínám si, jak jste krásné, Benátky, ale coz nemáme i zde svou Certovku s kouzlem prudce plynoucí vody? Nuze, co jsi tedy jel hledat do svéta, poutníce?Nevís, co bys odpovédél? Nechces se píiznat, ze se ti zastesklo v podivuhodném Pekingu u palácú s ba-revnymi strechami, nechces píiznat, ze se ti srdce sevíelo v kamenném New Yorku, ze té unavil vzneseny Amsterodam, ze té vydésil rozdéleny Berlín, ze se ti nelíbil tucny a spokojeny Curych, ze jsi nenasel pokoj srdce ani ve Vídni, k níz vzhlízeli nasi dédové jako k metropoli. Hle, poutníce, na stole lezí pohlednice z tvych cest, jez ti mnozí budou závidét. Stín palem se tam strídá s mésty, jejichz jména jsou krásná a vzne-sená, barva písku se strídá s modrí more, pfi níz az oci precházejí, kvetoucí Riviéra ustupuje horám, na jejichz vrcholcích lezí vécny sníh.Tolik krás, poutníce, tolik cest, takové dálky, taková jména, vúné, barvy! Tolik cizích jazykú zní v tv^ch vzpomínkách, tolik novych tvárí té minulo, tolik ocí se na tebe usmálo, cernych, mandlovych, zelenych, hlubokych. A zeny bílé a hnédé, zluté a cerné, zeny z ostrovú v Tichomorí, zeny v ryzovych polích, zeny zapísecnymi presypy. Azeny, jez odvázné rídí limusiny, zeny s namalovanymi tváremi, jejichz oblecení stojí jméní, a zeny, jez mají kolem beder jenom barevnou rohoz.y