Severní Cechy [antikvár]

Kniha o severních Cechách zahrnuje ctyri oblasti : Liberecko a Frydlantsko, Cesky ráj, dále Krkonose a Podkrkonosí a konecné strední Pojizerí. Navzájem je spojuje netoliko mnohotvárny krajinny reliéf hor, podhúrí a nízin, ale i bohaty déjinny a kulturní vyvoj s rysy obecnymi i zvlástními. Mimo nás zemëpisny rámec zústává jednak západní cást Luzickych hor a rozsáhly región od Doks po toku Ploucnice k Labi opoustéjícímu Ceskoslovensko, jednak Broumovsko a Královéhradecko ; obojí je predmëtem dalsích svazku této obrazové vlastivédné kniznice. Z vnitrozemí do nich vedly pradávné cesty. Hlavní mírila od Prahy k Staré Boleslavi a údolím Jizery k Mladé Boleslavi, zhruba tam, kudy dnes vede silnice do povodi Jizery. V Mladé Boleslavi se dëlila. Jedna pokracovala k Turnovu, u Mnichova Hradistë se zase vëtvila k Hodkovicum, Liberci a pres Hrádek nad Nisou k Zitavë. Druhá odbocovala z Mladé Boleslavi oklikami k Jablonnému v Podjestëdi ; ríkalo se ji cesta Vartemberská, neboí tito mocni pribuzní Markvarticu mëli své zájmy po celé siri cesty koncicí za Bëlou a Mimoni. Dalsí prímá cesta z Prahy souvisí se zalozenim Bezdëzu a ríkalo se jí cesta královská. Sla píes obce Hlavno, Slivno, Vtelno zase k Mimoni, k tomuto púvodnímu uzlu spojnic mezi Cechami a Zitavou. Postupné se na hlavních trasách vytvárely prícné cesty podle postupu kolonizace vnëjsi i vnitrni. Jedna z nejdulezitëjsich spojovala Mnichovo Hradistë, Jicin a Horice, kudy dospëla do podhúrí Krkonos a pripojila se k cesté do Slezska. Slezská cesta, která byla odbockou vyznamné trasy od Prahy píes Hradecko k Náchodu a do Kladska, vedla píes Miletín do okolí Hostinného nad Labem a pokracovala ve smë-ru Pilníkovského potoka do Trutnova nad Úpou. Odtud se odchylila pod ostroh v Zaclé-n, kde byl zalozen hrad, a v posledním úseku zamírila sirokym Libavskym sedlem k Lubawce ve Slezsku. Vyvoj stredovëkého osídlení Podkrkonosí si vynutil obtízné severozápadní odbocky, jez postupovaly zejména proti proudu nejhorejsího Labe k Vrchlabi nebo proti proudu* Úpy a nëkolika potoku az k vstupum do údolí pod Cernou horou. Nëkteré z tëchto dáv-nych cest si namâhavë razil uz pravëky clovëk do krajin, kam pronikl z roviny do hor. Po tëchto pësinâch krácely nejdríve necetné houfky rozlicnych skupin. Do nasí oblasti prisel jiz clovëk neandrtálsky a po nëm zakotvil v pevnych sídlech nás pravëky predek. Stezicky se proménovaly ve stezky, po nichz pricházely skupiny ruznych kulturních typu, az se staly dëjistëm mohutného pohybu za stëhovâni národú. Posléze se zmënily v opravdové cesty pro karavany obchodníkú, kolonizátory a pro zbrojné houfce. Cesty nás vedou místy, jimiz lidé nejsnadnëji prekonávali obtíze slozité ztvarnëné zemë, V níz bylo nutno zápasit s hustymi porosty, s bazinami i se srázy, s nebezpecím divoké zvëre i s nezvládnutelnymi vodami. Po dlouhá staletí trvalo bloudëni lidskych houfu, az se ustálila trvalá sidlistë, samoty. Cesty chránila cetná hradistë a pozdëji u nich vznikala pevná vysinná feudální sídla. 11 VALECOV, jednoduchy hrad s mohutnym palácem, po roce 1439