Vltava [antikvár]

ÚVOD Vltava! To slovo vyvolává ^áplavu pfedstav, obra^Qi a dojmu. Pfipomíná bás-ne a ro's^e^nívá hudbu. Za té^kjch dob se toto jméno feky stávalo jednim ^e ^a-klínadel národní süy, heslem víry a nadéje. Je to ^enské jméno, a proto je jmé-nem dobré vily ^ pohádky, matky rodu, duh v^emé. Je v nem minulost pohanskych mohyl a budoucnost obrovskych pfehrad. Vatn k jménum, která uméjí vyslovit a prodtit jen déti Vltaviny \emé. ^ V dobé, kdy se cesky národ probou^el v ip. století ^ bélohorského omrácení k novému ^ivotu, hledal symboly, na nich^ by se mohla \achytit jeho ü:(kost, do nich^ vtéloval odolnost národního kmene. Oci vlastencu se obrátily k Rípu, naUy si Blaník, drufiny vérnych vyUy ^ Husince a do Trocnova, hledaly kolébky dávné slávy, popravisté, kde krváceli cestí synové pro cistotu svédomí, bojiste, kde do^rála jejich statecnost. Tehdy se naucila ceská fec se i^lástní düvérností i pjchou vyslovovat jméno feky Vltava. Je to feka Cech, ^ivá osa t(emé,je to feka Prahy a jejich mostü. Bedfich Smetana svou symfonickou básni posvétil Vltavu na djchajíct soucást ¦!^eme; vepsal do ni lásku nejen své, ale i btidoucích generad; pfiodél ji ^pévem, pohádkami, bájt, krásou pfírody, ohlasem bojű i pfedtu-chou slavné doby národní svobody. Na Vltavinych vltlách se v^násejí verk a písné cetnjch ceskych bás-níku. Mnoho ^ nich putovalo k jejímu n^fídlu, které „vyplakal andel krásy ^ pohádek od"; pfespávali na sem mmavskych luk, aby mohli \rána po-r^dravit „pramen cisty jako fec Jifíku a Janü", snili, casto se sl^ami v odch, na troskách starych tvr^í nad divokymi bfehy, tam, kde se vltavská voda casto ^ruménila krví, a sledovali pak feku, tu „^ivou mlécnou dráhu ceského ráje", dál, a^ doprostfed úrodnych lánü, kde se stává „hédrou ^ivitelkou rajské vlasti".