Zijeme v Praze [antikvár]

Nevim, kolik mind se do roka ponofí do prazskych kasén a fontán, ale véfím, ze vétsina z nich je Praze obétována upfímné. Jsou poctou velkému méstu, jehoz krása alespon na okamzik povznesla pfíchozího nad maié i veiké starosti a nastavila mu zrcadlo vécnosti. Lidé z celého svéta se sem zase chtéjí vrátit, aí uz stacili Prahu jen pfelétnout s uspéchanym prüvodcem, nebo méli dost casu labuznicky ji vychutnat. Roku 1964 vedou do Prahy cesty ze vSech svétovych stran. Zemépisny název Praha má v turistickém ruchu vyborny kurs. Ani nejkomercnéjsí prospekt cestov-ní kanceláfe totiz nenadsazuje, jestlize mluví o Praze jako o krásném mésté, jednom z nejhezcích v Evropé. Pro cely svét je Praha dokumentem kultur-ního vyvoje v nejlepsím smyslu, ktery je tfeba alespon jednou spatfit. Je to hod-nocení neoficiální, ale jeho platnost se den ze dne zvétsuje. Krása Prahy je ne-pomíjivá, trvalejsí nez vsechna hodnotící méfítka. Cesty do Prahy vedou vsak roku 1964 i ze vsech koutü Ceskoslovenska. Nevidét alespon jednou v zivoté Prahu, neprojít se Hradem a nesmísit se na chvíli s lid-skym mravenistém Václavského náméstí, bude asi zakrátko kuriózitou. Lidé pfi-cházejí se zvédavostí a odcházeji plni dojmü, casto i s touhou zít v tomto podivu-hodném mésté. Jsou hlavní mésta, která Prahu pfedcí poctem obyvatel, neónü a vykladních skfíní, jsou mésta, která populacné a hospodáfsky znamenají pro svfij stát mno-hem víc nez Praha, jsou hlavní mésta hyfící okázalou elegancí a pfepychem, kde pro záplavu automobilü a reklám nestacís vübec mésto vidét, a pfece se Praze nemohou vyrovant ani krásou, ani poutavostí. Pro ostatní svét je Praha krásné a kulturné vyznamné mésto, pro Ceskoslovensko je vsak mnohem víc. Je zivym srdcem zemé a je jím od pradávna. Od okamziku, kdy se vynofuje jméno Praha v ceskych déjinách, je s nimi ne-rozlucné spojeno na místé nejcestnéjsím. Ten okamzik neznáme pfesné ani na den, ani na rok, a nejsme si vlastné ani jisti, jak název Praha vznikl. Víme jen, ze nékdy v devátém století byl zalozen na skalnatém návrsí nad Vltavou hrad jmé-nem Praha, ktery se záhy stal centrem mladého ceského státu Pfemyslovcü. To je pocátkem Prahy a to je také pocátek její neobycejné tilohy v zivoté národa a zemé, úlohy, která vzbuzuje obdiv i úctu. Nikdy, ani za dob centralistického útlaku habsburského státu, nepfestala byt Praha hlavou zemé, nikdy, ani v do-bách nejvétsí deprese v 17. a 18. století, nepfestala byt srdcem národa. Ve vsech epochách svého v^oje byla spjata s osudem národa a jeho déjinami. Stála v cele zemé v dobách dobrych i zlych, bojovala proti cizím vetfelcüm, usilujícím o pod-manéní ceského státu, postavila se v celo husitského revolucního hnutí, musela do dna vypít kalich hofkosti po bitvé na Bílé hofe, která se odehrála pfed jejími branami, stala se centrem hnutí za národní obrození a o nékolik desítek let poz-déji pfedním bojistém délnické tfídy, tézkymi krvavymi obétmi zaplatila svüj statecny odboj proti nacistickym okupantűm a v cele zemé züstala i v revolucním zápase o vybudování socialismu. Déjiny Prahy nejsou déjinami státu, ba nejsou