Lovcovo jitro [antikvár]

Sel jsem s lovci, ac sám nej sem lovec/ Bylo mi cizi, cím zili a co je vzrusovalo, snad jsem je nëkdy i odsuzoval/ Ale bloudil jsem s nimi polem i lesem, brodil se bahnem a splhal po strmych horskych stezkách/ Ve snëhu, mlze, desti i slunci/ Cekali jsme dlouhé hodiny na vysokych posedech i v zemnich úkrytech, odpocivali V prostych chatách a lesovnách/ Probdëli jsme noci a prospali dny/Sel jsem s lovci po stopách zvëfe/ Nemohl jsem pochopit, jak mohou spojovat lásku k prirodë s lovem, zabijenim/ Hledal jsem silu, která probudi V dnesnim zhyckaném clovëku s otupenymi smysly touhu lovce a donuti ho zamënit pohodli domova za strasti toulek v drsné prirodë/Sel jsem s lovci a stal jsem se jednim z nich/ Má promena je dovrsena/ Jsem stejnë vzrusen, kdyz se blizi zvëf a s ni vrcholná chvile, kdy lovec proti ni stoji se zbrani v ruce/ Ale mou zbrani neni lovecká puska, jen fotograficky pristroj/ A zvër, na kterou zalicim, nekiesne k zemi, ale zije novym zivotem V mych fotografiich/