Lidé zeme cas [antikvár]

Zacínal jako prosty chlapec s prázdnyma rukama a velikou chutí do zivota. Vyucil se fotografem a svou první prílezitost dostal v propagaéním oddélení brnénské Zbrojovky. Nelekl se nárocného tématu strojírenské oblasti, která krómé vlastní fotografie vyzaduje hlubokou znalost techniky. Jesté dnes obstojí jeho ctvrtstoletí stará prúmyslová fotografie, vytvorená pomérné jednoduchymi prostredky, mezi souéasnymí zábéry porízenymí supertechnicky vybavenymi prístroji. Uz tenkrát se zacala objevovat hodnota jeho vkjadu do zivota, získaná od rodiőú: pracovní a osobní poctivost, nárocnost predevsím vüci sobé. Daléi zaméstnání ve vysadní spolecnosti a propagacní agenture fis. obchodni komory ho jiz plné neuspokojovalo; pochopil, ze neműze zústat nékde uprostred svych predstav a stai se samostatnym tvürcím pracovnikem. Postupné se dokázal zhostit ve fotografii jakéhokoliv úkolu, ale stále se vracel do prostredí strojírenskych továren, mezi motocyklové závodníky a ostatni sportovce. Uvolriéní hledal predevSim v prírodé. Od malicka ji miloval, poznal její laskavost i krutost, a tak vlastné bylo zcela prirozené, ze ji také fotografoval. Pomocí fotoaparátu zacal pomalu mapovat svou vlast. Tyto fotografie mnohokrát slouzily propagaci nasí republiky a jejích krás doma i v ciziné. Spolu se zábéry ze svéta techniky ho zabezpecovaly po hmotné stránce a umoznily mu vybavit se solidními prístroji a zarízením pro nárocnou práci. Na svych toulkách se brzy dostal vys, kam bézny turista s amatérskym aparátem v ruce tak casto neproniká. Vystoupil do hor a tam nalezl své osudové téma: hory. Nahore poznal jiny typ lidí, jeho naturelu daleko blizSích. Témér véichni, jez na svych cestách potkal, se stali jeho práteli; asi proto, ze dovedli ocenit jeho opravdovost a poctivost. Umél byt vesely, uprímny a vzdy zústával nesmlrné skromny. Jako dobry sportovec, predevSím lyzar, objevil v horách svűj druhy domov s lidmi, kteíí jsou stále duchem mladí. A byli mezi nimi opravdoví horStí vlci, na sebe prisní, sebevédomi, neústupní a tvrdí chlapi-horolezci. Nékterí ho prijali zpoéátku s nedúvérou, jako by se báli, ze chce ty jejich nádherné, prázdné prostory zalidnit. Vilém Heckel to samozíejmé udélal po svém: obrazy cest k vrcholüm prinesl v podobé snímkü a publikací do vystavnich síni a do knihoven pro potéchu mnoha milovníkú pfírodních krás. V roce 1954 vydalo nakladatelstvl Orbis prvnl Hecklovu obrazovou publikaci Nase hory. která se stala odrazovym mústkem do dalSich let bohatych skliznl. Kniha méla úspéch, noví nakladatelé jiz őekali s dúvérou. Heckel rozvázné, s dúkladnosti jemu vlastní, pripravil a v roce 1956 vydal daléi publikaci Cesty k vrcholüm, v níz uz mnoho snímkű vznikalo easto za dramatickych podmínek. Pro Hecklovy fotografie je pritom charakteristické, ze püsobí dojmem osobní jistoty autóra. Nikdo netuSí, ze nékolik centimetrú odstupu od skalní stény bylo íasto získáno porusením stability a rovnováhy. Na svétové vystavé horské fotografie v Trentu byly v roce 1959 vyznamenány zlatou medailí Hecklovy snímky z první expedice na Kavkaz. Heckel povazoval Kavkaz ze svého hlediska za nejfotogenictéjSÍ velehory a snímky z obou kavkazskych expedic (druhá byla podniknuta v roce 1962) zaujímaly na mnoha Hecklovych vystavách doma i v zahraniőí nejprednéjsí místo. Byla to doba sfastného naplnéní predstav o zivotním poslání, i kdyz v druhé expedici poznal tragédii smrti prátel. Historie obou expedic byla vylífiena v knihách Královstvi slunce a ledu a Expedice Kavkaz, s mnoha vynikajícími Hecklovymi fotografiemi. Tretí Hecklovou publikaci vénovanou nasim horám byly Hory a lidé z roku 1967, kdy rovnéz vysel obrazovy deník őeskoslovenské horolezecké expedice Hindúkus 1965 s pozoruhodnymi reportérskymi postrehy. Jesté jako 47lety doprovázel Vilém Heckel prednl ceskoslovenské horolezce pFi velmí tézki/ch vystupech, obtézkán navíc svymi aparáty, a zaznamenával jejich úspéchy a bője, nesmlrné vypétí vúle, bez jediné zmínky o svych vlastních zásluhách. Ani pri jín^ch prílezitostech nevystupoval zbytecné do popredí, jeho autorská prítomnost u objektivu aparátu mu stacila. Proto je v jeho archívu velmi málo snímkü, na nichz by bylo mozno najít tvár tohoto vynikajícího sportovce a umélce.