Mánesovy Ilustrace [antikvár]

NÁRODNÍ PÍSNE I X nezasvécenym jest známo, áe veliky odkaz Josefa Mánesa skládá se valnym dílem z neprebraného mnozství prípravnych návrhú, nácrtű a studií, jednak zachovanych ve vétsích kolekcích verejnych, namnoze vsak i rozptylenych v rukou sbératelű. Bádání o díle Mánesové, jeá pocalo brzy po smrti Mánesové, zahájeno byvsi M. Tyrsem a dovrseno ve svém prvním údobí F. X. Jiríkem a K. B. Mádlem, vedlő postupem let ke kritickému roztrídéni této bohaté látky, a zejména ona cást Mánesovych návrhű a studií, jeé vyústila v díla konecné formy, jest dnes známa dosti dobre, ackoliv neúplné. Ví se také, ée v díle Mánesova ducha do plytvavosti stédrého jest nékolik krystalisacních bodű, kolem nichz kupi se bezmála vsechno, co z plodné ruky umélcovy vyslo, nicméné nebylo rozpoznáno vsude, jaká zákonnost, jaky fád pojí tyto úlomky a odstépky velkého díla v celek. Vnlkáme hloubéji a hloubéji do odkazu mistrova a s prekvapením, jehoá neubyvá, vynásíme ze sutin zhrouceného pokladu ryzí kov Mánesovych uméleckych myslenek a délbou práce, jeá se stala nutnou, dospíváme k vysledkűm, jeá zjevují velikost Mánesovu v cistém, plném svéde. Z vytvarnych myslenek, jeá zaméstnávaly Mánesa téméí po cely jeho áivot a o jejichá uskutecnéní usiloval s vásni vpravdé uméleckou, byla myslenka ilustrace národních písní jednou z nejstarsích a umélecky nejplodnéjsích. Vzklícila v jeho mládí, provázela ho muánym vékem, kmitla se jeho chorou hlavou tésné pred samym tragickym koncem, aniá dosla tvaru zpűsobem, jaky mu tanul na mysli. Prvního popudu k této myslence dostalo se Mánesovi v rámci skolní úlohy, jíá Ruben povéril svoje ááky.1) Na pocátku let ctyricátych, kdyz postiáeno bylo Rudo1) O Rubenové vystoupení v Praze, jeho podnicích a souvislosti s uméleckym áivotem souvékého Némecka viz Rukopis Královédvorsky, str. 47. Tam také je pojednáno o nakladatelskych pomérech prazskych v dobé Rubenova pííchodu.