Modely Hnacích Vozů [antikvár]

SLOYO ÚVODEM Zacínající modelar, ktery ke stavbé svého domácího kolejisté pristupuje nejen s nadsením, ale i s reálnym odhadem vlastních mozností, hieda inspi- raci na nasich místních drahách. Vede ho k tomu logická úvaha: podlaha obyvacího pokoje, vidéna ocima modelové velikosti HO, má rozméry okolo 300x500 m. Na tuto plochu nelze instalovat velky zeleznicní uzel. Zatovsaktri skromná horská nádrazícka, propojená klikatou jednokolej- nou tratí, se na tutéz plochu poskládají pomérné snadno. Kdyz se pak z modeláre-stavitele stává modelár-konstruktér, zacne se podrobnéji zajímat o vozidla téchto drah a dojde k dúlezitému poznatku — ze totiz k provozu na místních drahách patrí motorové vozy právé tak neodmyslitelné jako k vytopné lokomotiva. Následuje zjisténí, ze modely ceskoslovenskych motorovych vozü se prü- myslové nevyrábéjí, dále smutny povzdech a posléze první praktické zku- senosti s vlastní stavbou modelú motorovych vozü. Tato útlá knízecka chce modelári pomoci v základní orientaci; ukazuje hlavní problematiku stavby modelú motorovych vozü a cesty vedoucí k jejímu resení. Seznamuje s nékolika vytvory sikovnych praktikü, kterí mají svoje zacátky za sebou a rádi se rozdélují o cenné zkusenosti. Upozorftuje na tovární vyrobky, kterych Ize vyuzít v modelárské praxi. Popisuje konkrétní stavbu modelú, a to v nejjednodussí formé (úprava továrního modelú), v klasické (novo- stavba modelú vcetné resení pohonu) a konecné i ve zdokonaleném prove- dení s vnitrním zarízením. Zdatnym modeldrúm, kterí dovedou jiz stavét podle vykresú skutecnych vozidel (a také tém, kterí se chtéjí seznámit s jejich zajímavymi osudy), je pak urcena publlkace „Hnací vozy", která soucasné vychází jako III. rada historicko-technickych monografií v souboru Ceskoslovenskd zeleznicní vozidla.