Bővebb ismertető
Histórie zná nekolik význačných osob, jimž se mesta pražská jevila z ptačí perspektívy; nebo aspoň z j akési vzdušné perspektívy, z nadhledu, z néhož není patrný stav telefonních automatu, lidských srdci a myslí, aniž ceny rýchlené zeleniny. Jmenujme namátkou knéžnu L i buši, véšt-kyni Sybilu, kŕižácká vojska a Josefa Svejka. Zatímco Sybila soudila, že z tohoto mésta jednou nebude kámen na kameni a vozka bičem jen tak do prázdna ukáže, Josef Svejk trval i z perspektívy maďarských plání a jedné Svetové války v pev-ném pŕesvédčení, že bude nejen mesto, ale i hospoda Na Bojišti, otevŕená v šest hodin večer po válce.
V obou protiŕečících proroctvích se jeví sama podstata tohoto mésta vloženého do cesty všem hlavním historickým štrapá-cím, obléhaného, pustnoucího a obnovovaného, a presto trvajícího, trvajícího ne jen j ako celek, ale i ve všech nej drobnejších součástkách: neboť zde múžete zastat práve tak knížete Boŕivoje a desáté století v katakombách pod Pražským hradem, tak císaŕe Karia beroucího se po jeho ka-menném most é, jak ozvénu husitských hlasú na hore Vítkové, tak ticho Rudolfových alchymistu, jak bŕichopasnou zadý-chanost vinohradských ulic, se vší zatu-chlostí devatenáctého véku, tak drobné zá-
rodky dvacátého století. Ani ne tak ve Vršo-vicích, j ako na onéch pracovních stolech, nad nimiž se nezhasíná, když padla. Je-li nejaký génius tohoto místa, pak je to tento duch historické, vrstevnaté koexisten-ce, génius prežití, a to nejen švejkovského prežití v rámci pivního mikrokosmu, ale i ponékud hrdinného prežití snu odléva-ného do náprstku a krásy méŕené podivnou, ale presnou a definitívni mírkou krve. Neboť kdyby byl pŕiložen šátek na zruz-nénou tvár Prahy, zdalipak by nezarudl u Rozhlasu a ve Vysočánech, stejné j ako u Mostecké veže a na Staroméstském námestí a na Bílé hore a v židovském meste a na tolika a tolika dalších místech, kap-kami oné plebejské krve, české krve, která váži zrovna tolik, co každá j iná, ale která snad pŕece jen trochu pomaleji zasychá? A kdyby bylo zaklepáho tímto méstem j ako starou truhličkou (plechovou, neona-kou truhličkou z púdy), nepŕevalovaly by se v ném hutné hŕivny, ale drobné grošíky a krejcary, které nemohovitý národ skládal na svá monumenta? A veci chudých, jak známo, žijí podstatné déle než veci bohatých.
Ale pohled vzduchoplavce je pohled smiŕ-livý: shury je mesto klidné a potmélé za večera j ako aztécké vykopávky; nebo j ako zpusobná stavebnice osamelého dítka, kte-