Od Spalícku ke Snu Noci Svatojanské [antikvár]

ii'j; ÚVODEM Zacnëme tuto knízku o tvurci loutkovych filmu zaslouzilém umëlci Jifím Trnkovi otáz-kou obecnejsího charakteru. Jak to, ze právé Ceskoslovensko, jehoz kinematografie rozhodné nepatfí k predním svëtovym produkcím, získalo prímát pravë v loutkovém filmu? Pfícin je mnoho, ale dvë z nich jsou nejpod-statnëjsi: Znárodnení kinematografie a lout-kárská tradice. Sodalizace filmového podnikání umoznila vybudovat témëf z niceho — pred-válecné ojedinëlé pokusy manzelu Dodalovych i Hermíny Tyrlové zústávaji spís historickymi dokumenty nez skutecn^ími predchudci — studia loutkového filmu i nákladnou a ko-mercnë málo efektní vyrobu tëchto trikovych filmu. Znarodnëni filmu dalo materiální zá-kladnu, pro film tak dulezitou, a volnou cestu tvűrcí iniciativë umëlcu. Rozkvët naseho zná-rodnëného loutkového filmu byl podstatnë uspísen nasí slavnou loutkáfskou tradicí. Pod tímto pojmem sí Ize pfedstavit mnohé; sentimentální legendu o komedíantu, zebráku a buditelí Matëji Kopeckém, cí tátovo „pím-prlování" na rodínném divadélku v útlém dëtstvi, nebo tisícerá dobrodruzství veselého Kaspárka. Podstata loutkárské tradice je vsak jinde — v oblibé loutkovélio dívadia, v jeho cestném misté v kulturním zivoté národa. V dobé obrození se stává burcovatelem národ-ního povédomí, stítem proti germanízaci, pfí-pomínkou lahodné matefstíny, aby v pozdéjsí dobé, kdy boj o existenci národa byl jiz vybo-jován, se stalo prvym kulturním prosti'ednikem nejmensích, ktery bystfí jejich rozum a srdce pro vychovu uméním, péstuje jejich estetické a étieké cíténi. Víc nez stoletá loutkáfská tradice, tisíceré zkusenosti s loutkou, láska k ní, dédéná z generace na generaci, daly úrodnou vláhu k rozvití loutkárské haluze nejmiadsí — loutkového filmu. Umélecká osobnost Jífího Trnky je snad nejpádnéjsím dükazem bezprostfední souvis-lostí tradice ceského loutkového divadla a ús-péchü loutkového filmu. Ze vsech nasich pfed-nícli tvürcü tohoto zánru je loutkáfskou tradicí zasazen nejsílnéjí a s loutkovym dívadlem svá-zán nejtésnéjí. Seznamuje se s ním jako jedenáctilety student plzenské reálky na scéné Feriálních osad, jednom z pfedních amatérskych divadel teh-dejsí doby. Dostává se sem zásluhou svého profesora kreslení Josefa Skupy, ktery uz tehdy