Odtamtud [antikvár]

PROLOGgPIONÚV PRÍBÉHVyzvédac odmítl odpovídat na vsechny dalsí otázky. Byla jiz skoro pül-noc a my jsme sedéli v hotelovém pokoji, jehoz okna byla obrácena primo prés Pensylvania Avenue k svétlem ozáfenému Bílému domu. Na stolku pfed námi jiz stála pekná fádka miniatiimích lahvi od skotské, ale presto jsem jesté vstal a pfesel místností k bam.Takze jesté jednu na cesm," navrhi jsem. Nechtél jsem ho nechat odejít a tohle se mi zdála b^ lepsí strategie nez na néj naléhat. Beztoho se mi zdá-lo, ze má jesté zizen.Vzal sklenku s nápojem a zacal ho míchat svym dloiihjhn prstem. VsimI jsem si, ze to zabralo. Nedal ani náznakem najevo, ze by se chtél zvednou z pohovky.Rekl jsem vsechno, co jsem chtél," tvrdil mi.,Jisté,'' odpovédél jsem. Nékteré lidi prosté není nutné postrkovat, stací, kdyz se jim dá jen cas.Napovídal jsem ti toho jiz dost. Mám pravdu?"Más pravdu," pfisvédcil jsem. A nakonec se ani moc nemylil. V posled-ních dvou hodinách se stal perfektním zdrojem informací. Byl to muz s po-sláním. Jako úfedník z NSA (National Security Agency - Národní bezpec-nostní sluzba) se na mne kontaktoval, kdyz si pfecetl müj clánek v The New York Times Magazine, ktery jsem napsai o pfípadu spiona Johna Walkera. Z clánku se dozvédél, ze chci o této rodiné spionü napsat celou knihu. Snazil se ze vsech sil, aby mne v New York City nasel a povédél mi, ze ta kniha je naprosto na místé. Ale jiz v telefonu se mi zdálo, ze zufí, protoze jeho vlas-