Praha XIX. Století - Veduty II [antikvár]

PRAHA XIX. STOLETI VEDUTY II elné ei hi! inéjiná.i iehradu ;vledn ) prizn ¦ezenlaei jestë mnohé galeriích. Takze ani V namëlu pokracujemi hislorické odlazitost pohledy „pánű proft iVys, svér Nulr repn lia, at' byla objektem nejvySsího úsilí o pravou podobu ai stále silící louhy po objevení du5e, byla to ¦a stála modelem. Od prvého di^evorylu v Schedelovë díle „Liber Cronicarum" (1493) pres intimní . Saveryho (kolem 1610) az k drobnym leptum a velkému prospektu Hollarovu (1636). Poddávaía se takfka idená jim jak na diani, dúm od domu, z ptaíl perspektivy (1769). Prostírala se do harmonické Sífe v poCátcích svych pahorkú v dobe romantiku a koneenë v dobé nejnovéjSi byla - casto ponëkud staromilsky -své nëkdejSi pastorální kráse, jez z jejich ulic valem mizela. kterém se pro jeho umistëni i kulturnë politicky vyznam Sasto uzlily rozhodujid okamziky evropsk^ch déjin, portrétovali ji i Nizozemci, Nëmci.Francouzi, AngliSané a Italové. Obëas byl néktery jeji kout „bezcitné" zachycen v okamziku nëjaké to jako cynismus nebral. Jindy zas poslouzila kreslifi k projekci jeho snu, jsouc ve skuteSnosti sak tato pfitazlivá modeika, vláíné rozlozená po vrcholdch Petfina, Hradean, Letné, 2izkova vy sál Vltavy, ocekávala ne sice vzdycky nejsilnëJSÎ, ale zato vërné a k tomu milujici zpodobitele Al' se V toku ëasu sebevic proméni pi^ece stále táz Praha, která tu trpël kresby rudolfinského Roelani hodinâi'ské mánii Huberovë, ¦ eeského obrozeni, hrbila se di oslovovâna vs Jako misto, v< nejen CeSi. ale torické katastrofy, al ez jak ji on vidël. VëtSinou itisknouci si na hrud'Slojin krásy. it, ze z ni mnozi mëli ich alb prodávali ji r z pohledu zustaly - kdo :isk. Rozporco' kladatelé historiografum, topografum, lastnë az do dneSniho dne - utajeny do drobnych poutnickych obrá tavitelum, c náőrtnícich ; o vysokych nákladech i slozenou do istovatelum, turistum i módním sbëratelum. A to v^ch tvurcu po muzetch, knihovnách, archívech ői nto ibor zdaleka neni vynálezem nasi doby. Az na vyspëlou soudobou reprodukőni techniku a naopak nesoudobé zacileni V tradicich veiké i'ady podobnych edienich cinu minulosti. Zcela zamërnë sem nebyla zarazena Praha pfiliS veiké ale mësto kypici uz zivotem ve v§i jeho väednosti i odpoőinkovych, „procházkov^ch" intermezzech. Klasicky jasné oru" z poőátku 19. stoleti (rytin prvého ieského krajinái'e na ëerstvë zalozené Akademii - Kur/a Postia (1774-1818) podie kreseb videnského Lorenze /anscAe vystfidaji zivé, barvitëjSi romanticky obrys. Jejich autorem je. na rozdil od pi^edchozich, sam< vyprávi, ze si nad nácrtnikem ten ci onen deti dojemnou naivitou, zai'azuje jeho pohledy mi Tim spis, ze to byl kreslif neobyíejné plodny U méstskych vedut, které si musely podrzet s takze o nékolik desetileti mIadSÍ pohied na pi Némce Augusta Hauna (1815-1894) má Rybickyimi-\S72) se civilitou zobrazovai ftiká se, ze méstská veduta vúbec - a tedy i' rozhodujíci mérou vnáseny principy svétla, b; role ve sféi'e nauéné, potazmo védecké. Role knihoven a jednotlivé listy, peClivé zarámova kazdy kámen. Nebylo to jisté proto, ze by je ' navic. Jak bychom ono „navic", zesilené o emoi obrázky Prahy, pfimykajici se tësnëji k jejímu tepu a zdúraznujicí její uk, zemskj soudn! rada Vincenc Mörstadt (1802-1875), o kterém se !1 V maniackém zaujetí prohlízel kukátkem. Kreslil'ská obratnost, prostoupená leckde :i nejoblíbenéjíi, takze je málo novodobych pragensií, která by mohla Morstadta postrádat. odkázal naäi pi'itomnosti kolem Sesti set kreseb. 3u vecnost, se vytvarny názor vyvíjel pomaleji a méné vyrazné, nez u volnych malífskych dél. zské nádrazi od Karia Wärbse (1807-1876) a tím spiäe zpodobení Prazského hradu od idále idylicky, v druhém pi'ipadé ai romanticky Charakter. Jen rytina nepfiliS nadaného Josefa lého prostoru i chym. taki'ka inzenyrskym podáním od celého souboru vyrazné odiisuje sduta prazská — zaéala byt vytvarnym problémem L rvy i prostorového odstinéni. Tëm ëasnëjgim je. ne zi ipodobovaci. jakési dëjiny lîiist v obrazech. A pfece ! lé. véSeli na stëny i ti. kterym ona idylická Praha byla tëch obrázcich uspokojovala vëcna fotografié" jejii easu dávnych a odplynulych. neprozlvali dnes! id druhé puie 19. stoleti. kdy do ni byly lela prâvem. pfisuzována podstatnéjsí i alba prazskych zákouti ukládali do méstem zivé souőasnosti a oni v ni znali :h souéasnosti, ale ze tam bylo nëco jifti Serych 1 praha od podskalského prívozu