Rembrandt [antikvár]

REMBRANDT KDE SE OBJEVÍ CLOVÉK, TAM SE ZÁROVER VY-skytuje uméní néjakého druhu. Lidé jím tlumocí svoje vztahy ke svétu a k zivotu, své city a hnutí, která je plní, a vypovídají, co milují, ceho se bojí a po cem touzí. Dílo, af slovesné, hu-dební nebo vytvarné, svédei nejenom o pűvodci, nybrz i o dobé a stavu spoleenosti. Nebof uméní vyjadruje clovéka je-dince i cely národ. Homér nám píedstavuje nejvymluvnéji Recko, právé tak jako Dante nebo Michelangelo Itálii, Sme-tana a Dvorák Cechy. Malír Rembrandt je stále jesté predstavitelem Holandska, celku zemé, její kultury a spoleenosti: zastupuje národ sice neveliky, ale vyznamny svym smyslením, obehodem i pűsobností v déjinách Evropy v tézkych dobách, kdy nase zemé byla osudové svírána hrüzami a píevraty trice-tileté války. Rembrandt, syn leydenského mlynáre, vyrostl ze skromnych pomérű remeslnické rodiny ve svétového malííe, jenz svymi obrazy, lepty a kresbami vyslovoval a stále hlásá odvékou lidskou touhu vyslovit dílem vselidské pocity a hnutí, jimiz clovék opét a opét, vzdy nővé, ztélesnuje své prozívání a souzití, základní zájmy, vzplanutí i otresy, aby vyjevil, cím je mu zivot, sdélil pracity lásky, bolesti a smutku, zachytil svoji vnéjsí i niternou skuteenost. Do svétővé vyse rosti mlady Holandan ponenáhlu z podkla-du mlynáíské rodiny usedlé v Leydenu, tehdy druhém mésté Holandska. Jeho otec byl mlynár Hermán Gerits, matkou Neeltgen Willemsdochter. Méli vétrny mlyn a príbytek nad ramenem feky Rynu, ktery se zanedlouho potom vlévá do Severního mofe. Rembrandt, narozeny 5. cervence 1606, byl páty ze sesti détí a mél se podle pfání rodicú stát právníkem. Zacal navstévovat tenkrát proslavenou leydenskou universitu. Záhy vsak nechal studií, o nichz snili jeho rodice, a vénoval se malbé. Nejprve u podruzného domácího malíre, J. Swa-nenburgha, vyuceného v Itálii, potom v Amsterdamu u Pietra Lastmana, jenz rovnéz studoval v Itálii a pfinesl odtamtud zásady temnosvitné malby, zalozené na predstavování prostoru, lidí a tvarű v prudkych protikladech náhlého svétla rozrázející-ho temnoty, aby v barevnych a svételnych rozdílech vystupo- valy záfícími barvami zvlástní déje a nápadné jednotlivosti lidskych podob. V takovych temnosvitnych líceních tlumocil sklad barevnych tónű podstatu dramatickych událostí a zvlást-ních rysű predmétű a príbéhű i jednotlivosti príznacné pro podoby a povahu námétű vyzdvihovanych v okamzicích zvlásté príznacnych a zajímavych. Poucení, názory a dovednosti získané u ucitelű a príkladú cizích dél rozvíjel potom velenadany a pilny mlady malír doma, v Leydenu, kde se usadil a kde mél uz v roce 1628 prvního záka. Tam také uz leptal, kreslil rydlem na kovové desky vyleptávané kyselinou, která prohlubovala a upevnovala ertané linie a umoznovala potom otisky na papíré, které umélec záhy prodával. Proslavovaly jeho jméno i v ciziné. Jako grafik byl záhy cenén a posud je povazován za velmistra tohoto rozmnozujícího uméní. I jeho olejové obrazy se tésily oblibé nejenom v rodném mésté, nybrz i v bohatém kupeckém Amsterdamu, kde bylo velmi cenéno jeho podobiznáíské uméní, olejomalby zachycující zajímavé a bezpecné tváíe a postavy soucasníkú. Nebylo proto divu, ze mlady malír píe-sídlil po oteové smrti do svétového obchodního strediska (asi r. 1631). Daíilo se mu v novém prostíedí jako podo-biznári a jako tvűrci slozitych a obsahem bohatych figurálních kompozic. Na kazdém obraze z jeho dllny byl patrny vzestup, tvűrci pronikání do vnéjsku i niter lidíajemny postih povahy predstavovanych událostí. Rembrandt jímal tváre a vystavbu hlav, hru svalű, modelaci úst, lesk ocí, rozlisoval zvlástnosti rukou a pfíznacné vyvinutí téla, rysy a známky udávající se zevnéjskem clovéka i jeho povahu, jak ji prozrazují nervy, hra prstű, vymluvné posunky, které dopovídají tváre lidí lícenych v príznacnych pohybech. Barvy zvucné a zivé méní rovnou plochu plátna v jakysi zivy hloubkovy reliéf, tvoreny barevnymi tóny citlivé kladenymi a zhnétenymi do zvlástní svételnosti a vytvárející presvédcivy a mocny celek obrazu. Barvy prosycené svédem a vzájemné se pronikající podivu-hodné znéjí oku jaleo zvlástní hudba. Tak, jak postihoval jednotlivee i skupiny svych soucasníkú,