Rembrandt [antikvár]

j.' ^ 'isiikig i i' ' ' • ¦ • ''V-- '' "T • J ¦^¦iV'.'",, I OSAMËLEC VE STOLETÍGH Minuhst je pro ílovlka zvláüli podobna budouc-nosti; vfprávlíi nvu, co bjilo, tuni-lil to téméf vídy poveaeH mu, co bude? BALZAC, HLEDANI ABSOLUTNA Nejvétíí mallf? Otázka napohled ncuiiteíná, ba mamá, a pfece kazdá odpovéd znamená stanovisko. Kdo na ni od-povi kladné, nebo záporné, uvédomuje si smysl malby, ba v5í tvorby, vymezuje pomér k uméni víerejsímu i dnesnfmu a vytyíuje zároveü méfítko hodnot. Jisté, Rembrandt je z nejznáméjsfch malífü; jeho velikost az po staletí není popfrána; je vsak neaktuálnf. Prítomná tvorba ho míjí nebo ho nedbá. Jeho neíasovost byla zrejmá uz v devatenáctém stoletl, az na Damniera. Pűsobil jako vzor jenom na ty, kdoz ho nepochopili a snazili se napodobit stránky nenapodobitelné. Nelze flci, ze byl zneuznán, n^brz ncznám ve své podstaté uz od scdmnáctého století, aikoliv byl chválen a cenen. Pfece vSak byl a je z umélcú, je2 si musi kazdy objevit sám. Po obdobf prvních úspéchü stal se i ve své vlasü cizincem, byt slavenym a sblran^m, a trvá ncCasové jako pnpomínka absolutní hodnoty uméní, jez nepodléhá Lasu, i kdyz se slohem úíastní jeho kolektivnfho pohybu, SvédCÍ o lidech a lidstvu, spojuje pfítomnost s mi-nulostf, ukazuje zároveü rozdíly íasov^ích úsilí proti stálé pravdé lidskosti j(m vyjadfované. Nevadl tvorbé a nevadí Rembrandtovi, jestliáe je míjen nebo nedbán ve slavnostní izolaci. Cnl ve vlnénf dob a doíasn^ch zmatkú jako jistota a ukazatel pomémosti dosahovanych vysledkü. V minulosd jako v pfítomnosü ociü se záhy mimo Sirok^ proud. Zprvu vzruSoval i rozCiloval souCasníky. Napodobili ho, pozdéji s nlm polemizovali obrazy i teoreticky a po-mlouvaU ho. Hlavné v5ak ho pomíjeli, kdyz 51o o kolektivní manifestaci a rcprezentaci, jak ukazuje v^zdoba královského paláce v Haagu i amsterdamské radnice, potomního palá-ce, odkud jeho dflo bylo vyfadéno. Pfitom souíasnici védcli, jak^ neobyCejn;^ zjev byl tvürfí silou i vfznamem díla, jez se záhy rozptyiilo po celém svété a stalo se v prapodivné ironii nejvysSí platebnf hodnotou starého i nového svéta. Jestlize slouzilo sberatelúm a mocnái^m zanechané dílo k reprezentaci, véda zab^ala se záhadnou postavou a osvétlovala jednotlivosti, vnéjSf fakta i vnitfnf spojitosü tvür-ce s jeho tvorbou a dobou. PozdéjSf umélci opét a opét luStili obsah a smysl jeho odkazu, nedbajfce zmën módy, vlivu a íasového cenénl, protoie dllo púsobí pftrao i bez historick^ch vysvëtlivek a slohové pomémosti, íivotem do ncho vlozen^m a odraíeni?m ve formu. OvSem, jakmile pi^eSla slohová vina, která umélce nesla, musI si kazd^ sám objevit smysl a vyznam umélcova sdélenf, jehoz náméty ztratily prvotní pritaílivost, a nacházet v dobov^ch okol-nostech vlastnf trvalou podstatu. Tak vyfkl Delacroix jako rouhánl, ze se snad je§té pozná, ze Rembrandt je mnohem vétSf malfr nei Raffael. Druhá polovina devatenáctého století zab^ala se celkem i jednotlivostmijeho prinosu. Edgar Quinet fekl, ze osvétluje tisíci paprsky holandskou revoluci. Nejkrásnéjáí slova obdira i charakteristiky vyslovü Eugene Fromentin, jemuz jako malííi byl Mistr bytostne cizl: iádné umënf svéta ho nepripomlná, nikdo pfed Rembrand-tem, a také nikdo po ném nedovedl ríci takové veci. Gene-race impresionista, zaméfená zcela opaíné svou malbou, vyznávala moc obsazenou v jeho grafikách i malbách. A pregnantné vyjádril svűj pomér Max Liebermann, kdyí felel, ze vidí-li Halse, má chuí malovat, a 2e pfed Rem-brandtem je zachvacován touhou malby nechat. Vyznával vSak, ze je nám bliz§l nez kter^koliv z velik;?ch mistru. Snad právé tato jedineénost odrazuje a odrazovala i v dobé drlvéjSf. Tento mallr byl pflUS velik^ pro souíasni-ky, zavádél ty, kdoz ho napodobili, nemajice jeho pfed-pokladu íi osudové nutnosü tvurce v poslednlch dlech ncőasového. Vyicl sice z doby a tézil z jejího slohu, uíil se také u svych predchudcu i souCasnlku. Av5ak jeho tvorba znamenala postupné vzdalovánf a osamëlé pronikánl do oblastí, kam ho nikdo nemolU následovat. NeboÉ jímal zmocnén^ zivot v jeho stavech, aspektech a polohách, kdyí zpracovával dobové náméty, zjevoval v prlbézlch bájí a legend lidstvf V jeho nizinách, Cem^ch hloubkách i v jasu vysin. Posud zviditelnuje svët v élovëku se sváficf, jená pulsuje v záchvévech, zivelnych vjironech, osudov^ch obra-tech i maiych hnutích. Vytváfl z úryvkü panoráma celku lidsk^ch vztahu ke svétu, jez jsou vlastnlm obsahem jeho