Slavná levacka [antikvár]

Tri kfídové kruhy Sotva se na Skfiváncí ulici probudili vrabci, vybëhl z vyso-kého rohového domu Ivan Stanco. Uvázal si tkanicky na keckách a pronikavë zapiskal. Potom se zahoupal v kole-nou a rozbëhl se. Uprostfed ulice se prudce zastavil a zadi-val se do velkého okna v druhém patfe. V oknë vísela zá-clona, dum spal. Nikde ani nejmensi znameni, ze se kapi-tán vrátil. Ivan uz tyden chodi pod kapitánovo okno. Co bude s je-jich jedenáctkou, kdyz se kapitán nevrátí? Zklamanë strcil do pusy ctyri prsty, ze si aspon pofâdnë hvizdne. Nadychl se a vtom se mu oci svezly na chodnik. Tri kridové kruhy! Heslo jej ich fotbalové jedenáctky. Jasné heslo na chodniku, které muze napsat jen kapitán. Ivan vybëhl vzhuru ulicí. Musí to hned fíci Romanovi. A vsem hrácüm! A vsem lidem! Vfítil se do domu a zajikavë vykrikoval: „Kapitán se vrátil! Ka-pi-tán! Hurááá!" Roman, Ivanuv starsí bratr, cetl Syna pluku a sotva zvedl oci. „Nedelej poplach, sardinko! Pockáme, Stano zapíská," zamumlal. Nepobëzi za kapitánem. Celé prázdniny trcel bühvíkde a ani pohled neposlal. Roman mu poslal od ba-bicky slusny pozdrav. Kapitán by mël vedët, co se slusí. A mël by se lip starat o muzstvo. „Rekls mi sardinko," zasilhal Ivan po Romanovi. „Jdu radsi za kapitánem." Vybëhl na ulici a zastavil se u tri kfídovych kruhu. Co kdyby dal kazdému kruhu jméno? Stano, Ivan a tfetí muze byt Roman. Kruhy jsou stejné, i chlapci jsou stejni. Neva-