Tri smísené sbory [antikvár]

Ve srovnání s muzskymi a zenskymi sbory Leose Janácka predstavují skladatelovy smísené sbory hodnoty spíse okrajové. Byly napsány vesmës prilezitostnë v raném a mladsím období umëlcovy tvorby. Jsou vsak spjaté s Janáckovym sbormistrovstvím v brnënskych zpëvackych spolcicb a vykazuji pozoruhodné hodnoty po stránce sborové sazby.Svëdci o torn jiz prvni skladba tohoto volnë utvoreného triptychu (nebof Janácek smísené sbory nevydal jako samostatny cyklus), Písen v jeseni. Na titulni stránce neuplnë dochovaného autógrafa cteme vedle názvu skladby urceni pro velky smiseny sbor" k dvacetiletému vyroci trváni spolku Beseda brnënska. Skladba byla provedena na slavnostnim koncerté v prosinci 1880; v souvislosti s touto produkci bylo autorovi a sbormistrovi v jedné osobë vytykáno, ze vënoval preváznou cást péce nastudování své skladby a opominul pritom ostatni autory. Tato epizoda je nejen dokladem známych Janáckovych boju v Besedë, aie soucasnë svëdci o tom, jak nárocná novinka vyzadovala zvlástní pozornost interpretu.Písen V jeseni je malou hymnickou ódou; bylo jiz právem napsáno, ze nepatrí ke skladatelovym nejvyraznëjsim opusum. Nie tu jestë nepripomíná pozdëjsi originalitu skladatele, naopak jsme svëdky rady ruznych vlivu. Duch neopalestrinovského klasicismu, ktery ovládal tvorbu zaci-najicibo autora v 70. letech, ustoupil nyni vlivum pozdni romantiky. Mihnou se tu mista lisz-tovská (t. 40 42) i wagnerovská (t. 9196), ale setkáme se tu i s témër presnym citátem beetho-venovského razeni (známy melodicky vzdech ze druhé vëty 5. symfonie v t. 71, 72, a po smëlé modulaci opakováno o pulstupen vyse). Dokladem kontaktu s tehdy soucasnou hudbou jsou stopy exotismu (zejména uziti pentatonické stupnice) a pomërnë casty vyskyt griegovské sexty nad tónikou.Jinak se skladba radi do skupiny dël, inspirovanycb spolkovym zivotem na sklonku minulého stoleti. Jeji prednosti je peclivë vypracovaná dynamika a pëkne vyuziti tenorového témbruVexponovanych mistecb. Stoji rovnëz za povsimnuti, ze se tu jiz ohlasuje skladateluv sklon k lyrismu a hymnicnosti.Kacena divolíá byla napsána na práni vydavatele zpëvniku pro stredni stupeft skol; odtud jeji az instruktivni ráz. Vzniklo tu vsak jedno z prilezitostnych dël, která jsou posvëcena geniální inspirad okamziku; skladba je právem uznávána od pocátku za skladateluv mistrovsky kousek. Janácek si tu zvolil baladicky text ze Susilovy sbirky a nejen si vybral nejticinnëjsi sloky, ale jejich prebozením pusobivë vyvrcholil svou skladbu. Nad hudebním zpracovánim se jestë vznásí duch Pavía Krizkovského a Antonína Dvoráka. Z Krízkovského Janácek podrzel v zá-sadë slokové prokomponování, na Dvoráka upominaji tícinné modulace. Pritom je jiz zfejmé Janáckovo navázání na moravsky hudební folklór, nejen základním vychodiskem harmonického plánu, strídajících uzití stupnice mollové s durovou paralelou (susilovská mollezza dura"), ale také metro-rytmickou strukturou. Ve sborové sazbë upoutá dëleni smiseného sboru, a toVjeho obou slozkách zvlásí, v zenské i muzské.Leos Janácek zhudebnil baladicky text spíse lyríckym zpüsobem. To primëlo tehdy mladého Jana Kunce k napsání muzského sboru se stejnym textem, skladby udernëjsi a baladictëjsi. Janáckova Kacena divoká vsak neztrácí pritom nie na své ptisobivosti. Posluchace zaujme jedinecná pastelová náladovost, sugestivni hudební obraz krajiny a nádech jemného smutku, prolínající celou skladbou.Ve tretím smíseném sboru se Janácek opët vrací do ovzdusí spolkového zpévu. Pri procítání textu Svatopluka Cecha nelze nevzpomenout na slovní podklad Smetanovy Ceské pisnë, v tom-to pfipadë jestë znëznëly dávkou lyríky na jedné stranë a vlasteneckého vzdoru a odhodlání na stranë druhé. Lze sí pfedstavít, ze podobné skladby se zpívaly na spolkovych produkcích se smísenym kulturnë zábavnym programem.Na prvni pohled púsobí Nase písen (1890) dojmem nëjakého operníbo vystupu. Skladatel také skutecnë pouzíl tohoto sboru ve své jednoaktové folkloristícké opere Pocátek románu. Jíz základní tematické jádro je pro skladatelovu tvorbu neobvyklé; nápevny tiryvek ceského charakteru je zpracováván rondovym zpűsobem. Prítom skladba nese rysy jakéhosi quodlibet,