Umení ctyr svetadílu I. [antikvár]

PREDMLUVA Umélecké dílo, dokonce i to, které nebylo udéláno primo pro nás, ale pro lidi jinych vékü a jinych zemí, je tu pfedevsím proto, abychom se z ného radovali. Nikoli tedy jen proto, abychom je studovali, klasifikovali, katalogisovali a abychom se o néra nebo z ného poucovali. Tato zfejmá skutecnost upadá pohfíchu v za-pomnéní. Dokonce i soukromí sbératelé se jiz dostali do postavení, ze své sbírky vice klasifikují nez milují, po-stupné smyli se svych stítü název „amatérű" anebo alespon zapfeli smyslovou nápln tohoto slova. Nase úvodní zjisténí, ze umélecké dílo je tu pfedevsím proto, abychom se z ného radovali, uvádíme jakozto zjisténí prograraové. Bylo iniciátorem této práce a vodítkem vsem zúcastnénym spolupracovníkúm, ktefí si pfedsevzali sdílet se s sirsí obcí ctenáfskou o radost a zdravy pozitek z uméleckych památek rüz-nych národü a vékú. Zádny uzsí thematicky rámec vlastné nebyl stanoven. Zaméfili jsrae se vseobecné na díla mimoevropské provenience, na památky jednotlivé i uzavfené skupiny, na tvorbu starou i novou, oficiální i lidovou, na véci s historického hlediska vyznamné i bezvyznamné, prosté tak, jak jsme se s nimi setkávali ve zdejsích vefejnych a soukromych sbírkách. Vysledek nasí práce má proto tak trochu formu symposionu, klasické hostiny, na kterou sbératelé snesli své „symbolae", pfíspévky volené podle toho, co kdo mél doma, co má rád a o co se chtél s ostatními podélit. Je samozfejmé, ze takto snesené hostiné se má odpustit nejednotnost a nesystematicnost. Neműze z ní byt stavba dümyslné konstruovaná a rezírovaná, dílo encyklopedické a vycerpávající. Dary snesené s láskou na spolecny stijl nebudou víáy representativními exempláfi pro tu kterou vytvarnou oblast, taktéz jednotlivé oblasti nebudou úmérné zastoupeny a na mnohé kapitoly se ovsem vübec nedostane (monumentální skulptura, pfedoasijské sklo, malífství Cíny, Japonska a Indie, keramika Dáhiého Vychodu atd.). Avsak zajisté sem bude snesena radost z krásy, radost z nekonecné a pferozmanité tvofivosti lidské, radost ze svobody a kázné, které spolutvofí velkou stavbu uméní. Bude tu snad i trochu poucení o uméleckych formách uznané velkych i o kráse méné nárocné a méné zfejmé, bude tu snad i pfínos odborny a moznost studia vécí dosud neuvefejnénych. Pokud jde o texty, byly rovnéz sneseny ve formé symposionu. Nemohly byt a ani nechtély byt vycerpávající a uniformní. Rúzní autofi, ve snaze vnést do svéfeného jim úseku v rámci daného rozsahu alespon slaby paprsek osvétlení, volili podle svého nejlepsího svédomí nejrűznéjsí cesty. Jeden se soustfedil na vécné infor-mativní údaje, druhy volil formu essaye, tfetí rozvedl poznámku na okraj daného thematu, dalsí se omezil na jeden nebo dva reprodukované exempláfe. Jeden pfinesl néco k uspokojení bézného ctenáfe, druhy pfispéchal s informací, která müze poslouzit zainteresovanému odborníkovi. Zásada, ze umélecké dílo je tu proto abychom se z ného radovali, byla nám vodítkem i pfí otázce foto-grafického zpracování. Nelze zapírat skutecnost, ze reprodukce (zvlásté u plastik) nedává nám véc jako celek, nybrz jen jeden její aspekt, podmínény jedním jistym osvétlením. Nelze reprodukovat bez osvétlení. Nelze se téz útikat k tak zvanému neutrálnímu osvétlení, jak néktefí radí, nebot i to je jen jedním jistym osvétlením. Stanovili jsme si proto zásadu volit optimálni osvétlení, které nejvíce ozfejmuje nejlepsí umélecké kvality, po- VII