Varia Archaeologica 2 [antikvár]

praehistorica viii — varia archaeologica 2 - univerzita karlova, praha 1981, s. 9—11 Profesor Jan Filip osmdesátilety Doslova V posledních hodinách dcvatenáctélio stolelí, na první vánocní svátek, narodil se manzelüm Filipov^m V Chocnéjovicích u Mnichova Hradisté syn Jan, jejich sesté díté. V novém véku jiz chodil do sousední vsi do dvoutfídky, dobfe seucil, a proto bylo chudému chlapci nabídnuto tehdy vyjimecné stipendium pro studium na gymnasiu v MIadé Boleslavi. Odtud po roce pfesel na klasické gymnasium do Pfíbrami, kde byl jeho pobyt, tak jako mnoha jeho soucasnfkűm, pferusen 1. svétovou válkou. Tehdejsf septimán Jan Filip absolvoval skolu pro zálozní dűstojnfky a osud ho zavál na severoitalskou frontu. Blízkf konec války a mocnáfství mu dovolil maturovat uz v samostatné republice. Hned v r. 1919 se stává posluchacem filosofické fakulty University Karlovy v Praze, naslouchá pfednáskám z déjepisu i zemépisu, pomáhá stavét vysokoskolské koleje na Letné. Jakkoli mladéhp studenta zaujaly pfednásky tehdejsich vyznamnych historikü — prof. J. Bidla, prof. J. Susty, prof. J. Pekafe, prof. V. Novotného, prof. J. Simáka, pfitahovaly stálc vice jeho pozornost vyklady prof. L. Niederla. Tato osobnost, jedna z tvúrcü novodobélio systému ceského pravéku, tehdy se jiz plné vénující slovanskym starozitnostem, vzbudila v Janu Filipovi hluboky zájem o nejstarst déjiny, o archeologii. Svá studia na fakulté koncí v r. 1924, v zári téhoz roku nastupuje na nővé reformované reálné gymnasium v Praze-Bubenci (na Letné), béhem skolního roku skládá státnf zkousky a získává kvalifikaci stfedoskolského profesora pro déjepis a zemépis. Od té doby se rozvíjí jeden smér jeho cinnosti, jeho dlouhá a vyznamná pedagogická práce na stfedních skolách (dlouho ucil i na karlínské reálce), která je ukoncena az na pocátku 2. svétové války. Néjaky cas vykonává funkci odborného zemského inspektora déjepisu a zemépisu, ale po ostré srázce s némeckou správou (pi^ípad na gymnasiu V Praze-Vinohradech ve Slezské ulici) je v r. 1942 suspendován. Jeho záci ze stfední skoly vsak do dnesní doby nezapomínají na Filipovu „kantorskou" dobu. Pisatel téchto fádkü byl nékolikrát ne-chténym svédkem vdécnosti dávnych stfedoskolákü Je téméf nepfedstavitelné pro dnesního mladého archeoioga, ze Janu Filipovi stfedoskolské püsobení, existencné jej zajisfujícf (a jeho záküm-archeologűm málo známé), nezabránilo v dalsfm studiu a práci v archeologii, o níz patrné zpocátku netusil, ze se mu stane pozdéji téméf veskerym naplnéním zivota. Jiz v r. 1924 o prázdninách je vedoucím asistentem vyzkumű na Vysehradé, o dalsích prázdninách pracuje na tfetím nádvofí Prazského hradu. Béhem skolního roku vykonává V odpoledních hodinách sluzbu védecké pomocné síly u prof. L. Niederla na filosofické fakulté UK. V r. 1928 je promován na doktora filosofie za práci „Porost a podnebí Cech vpravéku" (zcástiuvefejnénou v Památkách archcologickych); slo o téma, kteréje dnes velmi aktuální a diskutované. V oné dobé (v r. 1930) se stal Niederlovym nástupcem na fakulté prof. A. Stocky, ktery byl mladému doktorovi druhym ucitelem. Tehdy vénuje Jan Filip vsechen svűj volny cas pí-ípravé práce „Popelnicová pole a pocátky doby zelezné v Cechách", kterou vydává vlastním nákladem (r. 1937). Kniha, v níz je skryt i citov^f vztah autorúv k rodné krajiné, byla pfíznivé pfijata a na vyzvu penzionovaného prof. L. Niederla pfedlozena jako habilitacní spis. Její autor se stává v r. 1938, kdy na fakulté pracuje jiz nékolik let prof. J. Schránil po pfedcasné zemfelém prof. Stockém, docentem. Druhá svétová válka nebyla jen dobon kazdodenních obav, ale i obdobím zamyslení nad dosa-vadní prací i plánű, jak dále po osvobození. Jan Filip, nacas zaméstnanec prazského archeologického ústavu, inventarisuje archeologické sbírky a pfipravuje pro poválecnou dobu jejich instalace ve vystavních prostorách (Turnov, Mnichovo Hradisté, Hofice, Hradec Králové, Koh'n aj.). Tyto