Zacalo to Konesprezkou [antikvár]

PREDMLUVA Jedním z nejzákladnéjsích pfedpokladű nastupující prümys- lové revoluce devatenáctého století byla bezesporu zeleznice. A zeleznice, to je, mluveno dnesrtí terminologií, zeleznicní té* leso a tazná síla. Obojí uz tu bylo. Umélá silnice nebo zelezná silnice. Taznou sílu pak obstarávala zvírata. Predevsím korié. K prvnímu spo- jení obou téchto prostredkű doslo v Anglii. Jak jinak. Vzdyt Angiié byla v té dobé na spici svétového technického pokroku. Z potreby dopravovat stále vétsí a vetsí mnozství nákladü, surovin i hotovych vyrobkü rodí se myslenka vyuzít kolejí, které zmensují tfení. Skutecnost, ze první velká konésprezka — mimo ostrovní Anglii — vznikla právé u nás, by byla sama o sobé dobrym dűvodem k napsání teto knihy. Jenomze zde jde jesté o néco navíc. Konésprezka, která spojila Ceské Budéjovice s Lincem, není )en ne]delsí svého druhu na kontinenté. Její první stavitel, profesor Frantisek Antonín Gerstner, fí dává do vínku vyrazná zlepsení oproti anglickému vzoru. Tak hned to odmítnutí tézkopádného a zdrzujícího zarízení, na- zvaného neméné podivnym názvem samoúcinkující sikmá pio- cha, které v Anglii pouzívali pro pfekonávání vyskovych roz- dílü. Frantisek Antonín Gerstner i jeho otee Frantisek Josef Gerstner, ktery jiz v r. 1807 tuto konésprezní dráhu navrhl, to nebyli jen prejimatelé cizích myslenek. Oba byli tvűrci a oba mysleli na budouenost. Gerstner otee odmítl resit spojení mezi lesnatou ceskou a solnou rakouskou oblastí prüplavem a probojoval modernt zpűsob spojení zeleznou drahou. Gerstner syn pak koncipoval stavbu zelezné silnice tak, aby jí mohlo byt pouzito i pro ze- leznici s parním provozem, jak k tomu pak pozdéji pfi pfe-